Our Blog

Rozhovor o mně a projektu Happyfeet najdete také na této adrese:
http://www.zivotnapadum.cz/uzivatelky/magdalena-zemanova.html

Magdaléna Zemanová
majitelka prodejny vinylových desek Happyfeet

Drobná blondýnka Magdalena Zemanová v sobě skrývá tolik energie a kuráže, že to člověka až překvapí. Začala podnikat hned po střední škole, bez promyšleného byznys plánu, jen proto, že se jí obor líbil. Pustila se do prodeje starých vinylových desek – i když jejich období sama nezažila – s hudbou interpretů, které skoro neznala.
I přes nedůvěru okolí a mnohá počáteční rozčarování a pády, nakonec v tomto typicky mužském oboru uspěla.

Jste velmi mladá, je Vám čerstvých 27 let a přitom již několik let podnikáte. Kdy jste začala podnikat?

V roce 2007. V den, kdy jsem dostala maturitní vysvědčení jsem si šla pro živnostenský list. Ale potom trvalo ještě půl tři čtvrtě roku, než jsme s ex-přítelem našli prodejnu a pronajali si prostor.

Začínala jste s tehdejším přítelem v tom samém oboru, v jakém podnikáte teď?

Ano, od začátku šlo o record shop, vinyly, CD. CD původně v majoritní verzi a postupně jsme ubírali, až jsme se rozdělili a já nakonec přišla na to, že vinyl má smysl a začala jsem podnikat jenom s vinyly. To až tady v Lucerně. Do té doby jsem ještě prodávala další zboží, spíš pro holky, jako třeba designové šperky. Nakonec jsem to vyseparovala jen na vintage hodinky a na vinyly. Hodinky jsou moje úchylka, mám asi dvanáctery.

Jak jste se k tomu dostala, protože doba vinylu Vás musela minout? Tehdy jste byla dítě…

Přesně. Já jsem to ani neznala ani z domova. Ale šla jsem jednou náhodou Libercem a vkročila jsem do record shopu, kde se prodávaly hlavně CD a měli tam i pár vinylů. Dala jsem se do řeči s majitelem, a jemu se neskutečně líbila moje výřečnost a za čtrnáct dní na to potřeboval někoho na záskok a zavolal mi, jestli nemám čas a hodil mě do jámy lvové. A o velkých prázdninách jsem tam byla na brigádě a zaučoval mě. Vysvětloval mi obecné principy podnikání, jak se to dělá, jak se vykupuje, ceny vinylu, ceny CD. Potom, když mi končila škola, nadhodil toto téma a já jsem se mu nebránila.

V devatenácti letech začít hned podnikat, to je docela odvaha…

Já jsem se nedostala na vysokou školu.

Takže to byl ten důvod?

Také. A také ukázat, že dokážu být samostatná. Samozřejmě v té době to byla úplná hloupost. Bylo to absolutně nepromyšlené, nebyla daná žádná čísla. Dneska, když jsem otevírala v Lucerně obchod, tak jsem to měla úplně spočítané, věděla jsem, co musím vydělat, kolik co stojí, jaké jsou marže, co z toho musím vydupat, aby to vůbec existovalo a abych já mohla existovat. Tenkrát jsem žila ještě s přítelem, tak jsem si říkala, že to nějak zvládnu a nějak jsme to zvládali, ale vztah se nám na základě toho rozpadl.

Pocházíte z vesnice poblíž Liberce, obchod jste ale rozjížděla v Praze, kam jste se s přítelem přestěhovali. Nebyl to šok a moc změn najednou?

Nejhorší šok byl po rozchodu, kdy jsem přišla o zázemí, o přátele, protože většinu přátel jsem znala přes partnera. V tu chvíli pro mě začal reálný svět, kdy se musím znova zvednout, za nehezkých podmínek, a začít úplně znova. Teprve v tu chvíli ukázat, že to dokážu, že jsem samostatná, že si postavím hlavu a dám to. Zůstalo mi jen jméno firmy a nějaké zanedbatelné zboží.

A jak tedy takové podnikání se starými vinyly a hodinkami vypadá. Jste tzv. one woman show, co všechno děláte?

Gro tvoří maloobchod s vinyly, vintage hodinky jsou jen takový úlet. A dělám od základu úplně všechno. Sháním dodavatele a zboží, řeším, jak ho poskládat do regálů, ocenit ho, vykupování, což je zase úplně jiná kategorie. Poté reklama a obecně sociální sítě, doplňování webových stránek. A navíc jsem prodavačka, která se musí pořád zdokonalovat.

Když jste viděla, jaké v reálu je podnikání, co pro Vás bylo největší překvapení nebo největší překážka?

Naučila jsem se stavět se problémům čelem, už je neberu jako problém, ale spíš jako výzvu. Největší překvapení je pro mě teprve teď, že se o mně začalo psát. Byla jsem na půl straně v Mladé frontě, velký článek na iDNES, Rádio Impuls, Česká televize a pořad Sama doma, Český rozhlas. Začínají se o mě zajímat média a lidé se dozvídají, že je možné si staré desky koupit, potažmo i prodat. Několik let jsem si žila svůj vlastní svět, prosazovala svoje a teď lze najednou ve všem vidět smysl, že bych mohla mít větší sebevědomí, než jsem měla dosud. Dělám totiž typicky mužský obor a kolikrát to dostávám v práci sežrat.

Proč, vždyť v hudbě se také pohybují ženy?

Médium žena hodnotí jako poslední věc, kterou k životu potřebuje. Není to jídlo, pití, kosmetika, boty, kabelky. Jestli mám pět procent trvalých ženských zákaznic, tak je to hodně. Navíc ještě hraje roli, kolik jim je, protože já jsem z generace, která zažila CD.

Kdo jsou tedy Vaši zákazníci?

V základu páni, 40–55 let. Je to silná skupina lidí, která už dokáže vydělat slušné peníze, navíc si kupují vzpomínky, takže jsou ochotní platit. Cenová relace je různá a vůbec nehraje roli.

A tihle muži Vám to „dávají sežrat“?

Nejtypičtější věta, když zákazník přijde mezi dveře, ani nepozdraví a řekne: „Slečno, Vy se v tom jako vyznáte, jo?“ Můj první zákazník byl stejného kalibru a jeho věta zněla: „Slečno, nechci být impertinentní, ale Vy si myslíte, že tohle Vám půjde?“ To byl můj první zákazník ve chvíli, kdy jsem otevřela první obchod ve Štěpánské pasáži. To je na zabití. Je Vám devatenáct, otevřete si obchod, přijde pán a úplně Vám to zazdí.

Kde získáváte vědomosti ke své práci?

Všechno je od zákazníků a samozřejmě se vzdělávám na internetu, kde hledám i ceny. Je fakt, že mám vystudovanou ekonomii, a to, co bylo v knížkách, v praxi vůbec neplatí. Ekonomie je hlavně pro velké podniky, v maloobchodu se to nedá vůbec aplikovat. Musíte chodit a koukat okolo sebe. A taky mám hodně skvělých přátel, kteří podnikají a jsou úspěšní. Člověk se musí učit od nich. To jsou lidi, kteří mě drželi nad vodou.

Jakým způsobem máte nastavený marketing, jak o sobě dáváte vědět?

Marketing a reklamu řeším na sociálních sítích, protože na nich to jede a vyplatí se. Na druhou stranu mám jednoduché a dobře postavené stránky, takže lidé, kteří si chtějí najít vinyl, tak ho najdou. Ale v tomto byznysu nejvíce funguje ústní reklama a doporučení. Ta fungovala i bez stránek a bez velkých médií. Nejdůležitější je chovat se dobře k zákazníkům a ti Vás pak doporučují dál.

Koho tedy oslovujete na sociálních sítích?

Na sociálních sítích fungují především mladí lidé. Lidé, které to zajímá a mezi které se to snažím dostat. Ve věku mezi 25–35 začínají vydělávat, kupují si na Vánoce gramofony a potom už mají dámy partnerům co kupovat.

Kdo jsou Vaši dodavatelé?

Mám dodavatele na dobré slovo. Jsou to většinou cizinci, lidi, kteří mají rádi desky, kteří vědí, jak z nich dostat peníze, kde je nakoupit, za kolik a u koho. To je největší časová položka, kterou nemám ve svém podnikání a tu za mě musí někdo zařídit a oni to skvěle pokrývají. Jsou tři, jeden, který mi dodává americkou scénu, druhý evropskou, který jezdí od Švédska až po Rakousko a třetí je Brit, ten mi zajišťuje britskou scénu.

Jak se oceňují staré desky?

Sleduji tržní ceny na internetu. I když Češi na to nejsou úplně připravení. Pořád mají svojí představu, kolik desky stály před třiceti lety a kolik by měly stát dneska. Na jednu stranu očekávají, že deska by měla stát 150 korun, ale na druhou stranu už vědí, že deska stoupá na ceně. Podařilo se mi třeba koupit Plastic people of the universe Box, limitovaná edice. Ve chvíli, kdy jsem jí koupila, stála 362 €, za měsíc stála 450 € a po roce 699 €. Některé desky na hodnotě stoupají. Můžete si koupit nový press, zaplatit za něj 500 korun, nebo si koupit původní press, který bude stát několik desítek tisíc a pořád se deska bude každý rok zhodnocovat. Jsou to dobře uložené peníze, ale musíte vědět, do čeho investovat.

Jak kloubíte práci s Vaším soukromým životem a případně i v souvislosti s rozpadem vztahu? Mohla byste poradit ženám, které jsou ve stejné situaci jako Vy?

Rozhodně nepodnikat s přítelem, s kamarádem, ani s kamarádkou a ani s rodinou. Je fajn, když se z Vašich obchodních partnerů stanou Vaši přátelé, ale podnikat s někým blízkým, to je o vztah. Vztahy a zdraví jsou v životě nejdůležitější. Taky už vím, že nehodlám pracovat po sedmé večer a už vůbec ne o víkendu. Je dobré si stanovit hranici pracovní doby.

autor textu: www.zivotnapadum.cz/Klára Smolová

 

Kategorie: Média