Our Blog

Krásný článek od Kláry Smolové – Obchod se vzpomínkami můžete přečíst ZDE. Také jste si všimli, že v poslední době čím dál tím víc „frčí“ předměty z doby socialismu, jako například „céčka“ nebo hudba z 80. let? Pro někoho recese, pro jiného to může být i dobrý byznys. Sběratelů a obdivovatelů běhá po světě hodně, mnozí jsou za předmět svojí touhy ochotni i velmi dobře zaplatit. Léta je již oblíbené i retro, nábytek a móda ze 60. let minulého století, jeho popularita kolísá, ale neklesá. Zcela jistě tomu napomáhají televizní pořady jako Retro a nebo seriál Vyprávěj, kdy starší ročníky vzpomínají a mladší objevují „cool“ věci. Ale není to jen české specifikum. Bleší trhy, vetešnictví i antikvariáty všeho druhu se těší oblibě všude po světě. Dají se tam sehnat za babku předměty s duší, které někdo nechce a jiný potřebuje. Spoustu retro a vintage předmětů koupíte na webu, poptávka je velká, velký byznys je i výroba nových napodobenin v daném stylu. Stačí zadat do vyhledávače retro a uvidíte sami, co všechno se prodává – od hraček, přes kola, až po plakáty. Jste-li člověkem, který k těmto věcem tíhne, můžete si z toho dobře udělat svůj vlastní byznys. Protože zde více než jinde platí, že každá věc má svého kupce. „Otázkou je kdy,“ dodává k tomu však Magdalena Zemanová, majitelka prodejny Happyfeet, která prodává staré vinylové desky z domácí i zahraniční produkce. „Obecný vintage a retro je pro určitou skupinu lidí, ale teď letí osmdesátky a hipsteři jsou všude. Jsou vlny, které přicházejí, odcházejí a zase se vracejí. A Vy se musíte přizpůsobit poptávce, protože nájem platit musíte.“ Ona sama je ale důkazem, že si lze postavit živnost na zdánlivě zbytných, pro někoho i zcela nepotřebných, věcech, v nichž je ale kousek historie, vzpomínky, určitá hodnota, ač pro každého třeba jiná.

Co je retro a co starožitnost? Ale pojďme si nejprve ujasnit pojmy. Co je vlastně retro a co už starožitnost? Retro je zkratkou od slova retrospektiva a definovat by se také dalo jako zastaralý trend, který se znovu dostal na výslunní. „Za retro lze považovat takové předměty, jejichž styl či design kopíruje zhruba trendy z 50. – 80. let minulého století. Neznamená to ale, že by tyto předměty musely být v dané době vyrobeny, jde hlavně o styl provedení,“ vysvětluje Milan Kučera, ředitel obchodního portálu Aukro. Retro předměty mohou být i sériové výroby, nemusí se jednat o jedinečné kusy (jak je tomu často u starožitností či vintage). V České republice se podle něj za retro typicky považují hlavně věci z 60. a 70 let, například různé druhy nábytku, dekorací, ale i kuchyňského vybavení či oblečení. A postupně se i jako retro prosazují i předměty z 80. let – „céčka“, igelitky, sifonové láhve apod. Naopak starožitnosti jsou věci obvykle staré asi 100 a více let, důležitou roli hraje i umělecká hodnota předmětu a jeho vzácnost. Podle Milana Kučery ale vlivem módních trendů může být za starožitný považován i předmět například 50 let starý. Starožitnosti se také často vyskytují v určitém omezeném množství, a díky tomu roste i jejich sběratelská hodnota. Pak se ještě můžete setkat se slovem „vintage“. Původně se jím označovala ročníková vína (proto by vintage předměty měly být označeny rokem výroby, což ale u předmětů denní potřeby není vždy možné), dnes všechny předměty, které byly vyrobeny mezi roky 1920 až 1960, u oblečení někdy až do 80. let. Většinou se jedná o zboží z druhé ruky, tedy používané a nošené, ale na rozdíl od obyčejných hadříků ze „sekáče“, vintage věci jsou něčím jedinečné, mají duši, často se jedná o výrobky proslulých světových značek, někdy i vysloveně luxusní zboží. Řadu těchto předmětů ještě stále můžete objevit na půdách a ve skříních při likvidaci pozůstalosti po prarodičích.

Co budeme prodávat? Jestliže jste se vždy ráda přehrabovala ve věcech po babičce a žádnou starou věc jste nikdy nevyhodila, možná je právě tento druh podnikání jako ulitý pro Vás. Dobře se ale rozhodněte, co chcete prodávat, jakým způsobem se zaměříte. Máte blíže k módě, k nábytku nebo designovým věcem? Máte doma velkou sbírku něčeho specifického, třeba dětských hraček a rozumíte jejich historii lépe než mnozí pamětníci? K obchodování s těmito předměty sice nepotřebujete žádné specifické vzdělání (pozor, k obchodování se starožitnostmi ano!), ale zcela jistě potřebujete dvě věci: zdroj informací a zdroj nákupu předmětů. S internetem je dnes naštěstí vše podstatně jednodušší. Většina retro předmětů se dobře prodává jen v zemi, odkud pochází, jsou ale předměty, jako třeba designový nábytek, vintage šaty proslulých módních návrhářů nebo právě vinylové desky mezinárodně známých umělců, které lze prodávat i v zahraničí. Milan Kučera radí učit se od zkušených prodejců: „Například na Aukru je kategorie sběratelů hodně silná, takže se vyplatí je sledovat a odkoukat jejich strategii. Není od věci ani sledovat odborné weby a navštěvovat veletrhy.“ Z jeho pohledu je lepší se zaměřit na konkrétní obor či historické období, podle Magdaleny Zemanové je vhodnější určité prolínání. Ale oba se shodují, že je třeba si udělat dobrý průzkum, vědět, komu chcete prodávat, jestli je Vaším hlavním záměrem vydělávat peníze, podle toho si vybrat svojí strategii a stát si za ní. Když se zaměříte na šaty ze 60. let musíte si uvědomit, že za rok třeba budou v módě 80. léta. Vyměníte tylové šaty za šusťákové bundy, abyste vydělávala, nebo si pojedete dál svoji linii pro určitou skupinu klientů, pro které budete specialistou, i za cenu menších výdělků?

Ceny jako na houpačce Nedílnou součástí a také určitým klíčem k úspěchu obchodování se starými předměty je umění správně předměty ocenit. Cena zde totiž již dávno není daná výrobcem, k níž si přihodíte marži, ale tvoří ji nejen jedinečnost konkrétního předmětu, jeho historie, v jakém je stavu, atp., ale také módní vlna. „Z pohledu laika (nesběratele) dosahují některé předměty, které by označil za ‚krám‘, poměrně vysokých hodnot. Na druhou stranu řada laiků je ochotna zaplatit vysoké částky za věci, které nemají ze sběratelského hlediska takřka žádnou cenu,“ potvrzuje Milan Kučera. Do ceny se dále promítá i to, jak je daný sběratelský obor v tu dobu populární i mezi sběrateli-investory, jak jsou zákazníci movití a jejich nadšení pro věc. „Před několika lety lidé například hodně sbírali staré pohlednice a jejich ceny byly velice vysoko, zatímco dnes jsou i více než o polovinu nižší,“ uvádí pro příklad. Obchod se vzpomínkami je hlavně o pocitu, recept neexistuje, upozorňuje ze zkušenosti Magdalena Zemanová. A Milan Kučera souhlasí: „Pokud budete svou práci dělat dobře a budete mít cit pro výběr toho pravého zboží, půjde to. Po nějaké době dokonce zjistíte, že se rozdíly mezi retro, sběratelskou a starožitnou věcí stírají.“ autor: Klára Smolová www.zivotnapadum.cz